Z výzkumů i lékařské praxe vyplývá, že zhruba polovina dětí na prvním stupni základních škol má problémy s vadným držením těla. Nejvíce se držení těla zhoršuje u žáků od první do třetí třídy. Mezi hlavní příčiny patří nevhodné školní batohy či špatné sezení ve škole, které dětem poškozuje zdraví a má na svědomí řadu potíží v dospělosti.
Bolesti zad se objevují už u předškoláků, avšak zdaleka nejpočetnější skupinu malých pacientů tvoří prvňáčci a žáci druhých a třetích tříd. Začátek povinné školní docházky se pojí mimo jiné i s výběrem školního zavazadla a další výbavy, kterou děti nosí každý den do školy. Učebnice, sešity a další školní potřeby váží dohromady několik kilogramů, což představuje velkou zátěž pro vyvíjející se páteř a celkové držení těla.
Nevyhovující tašky v důsledku vedou nejen k bolestem zad, ale i k urputným bolestem hlavy. Když se k tomu přidá rizikové sezení ve školní lavici, mají děti zaděláno na vleklé zdravotní potíže, které je mohou provázet až do dospělosti. Mezi nejčastější vady držení těla patří odstáté lopatky a kulatá záda, předsun hlavy a ramen, zvýšené bederní prohnutí a v těch horších případech i skolióza.
„Správné sezení je předpokladem zdravého vývoje a růstu dětí. Dítě stráví jen na základní škole v průměru patnáct tisíc hodin sezením Vhodné typy a velikosti školní lavice a židle upravují hygienické normy – to znamená, že školní nábytek pro základní školy musejí odpovídat předem daným a jasně vymezeným pravidlům. Vyplatí se tomu věnovat pozornost, protože splnění předepsaných norem přísně hlídá hygiena při pravidelných kontrolách a jejich nedodržování pokutuje,“ říká Martin Kraus ze společnosti MAKRA DIDAKTA, která je distributorem školního vybavení včetně nábytku české kvality s rychlou lhůtou doručení.
Zařízení školních učeben upravuje podle paragrafu čtyři vyhláška číslo 410/2005 Sbírky. Tato vyhláška mimo jiné definuje i minimální prostor, který by kolem sebe měli žáci mít. Každý žák by měl disponovat prostorem 1,65 metru čtverečních plochy, v odborných učebnách, např. na výuku jazyků či informatiky, jsou to dokonce dva metry. „Školní nábytek by měl maximálně podporovat zdravé sezení a být přizpůsobený výšce žáka. Důležitá je správná pozice páteře, proto musí být židle stabilní a bezpečná. Výška sedáku se nastaví podle délky bérce s rezervou jeden až dva centimetry na podpatek obuvi. V takovém sedu se děti dotýkají celou plochou chodidla podlahy a mohou se o ni opřít. Kolena a kotníky by měly být v pravém úhlu,“ radí Martin Kraus.
Pokud zvolíte nastavitelné židle a stoly, vybírejte ty se dvěma velikostmi. „Můžete narazit i na nábytek, který vypadá, že je pro více velikostí. Ten však mívá zbytečně velké i hluboké sedáky a velká opěradla, což například pro sedmileté děti nežádoucí. Zkontrolujte, aby opěradlo podpíralo bedra a ne hrudní páteř. Dítě musí při sedu volně pohybovat rukama a opěradlo je nesmí omezovat v pohybu,“ doplňuje Kraus. Deska stolu musí být matná – její výšku nastavte tak, aby byla ve stejné úrovni jako lokty dítěte, které má při sedu volně spuštěné kolem těla.