V naší redakci se poslední týdny nesly ve znamení lehkého náznaku odporu k jakékoli práci. Heslem se stal slabý výkřik Smrt vedru! a jelikož jsme se kolektivně shodli na tom, že víc vlastně ani nezvládneme, bylo to to jediné, co jsme si mezi sebou dokázali vyjádřit. Přinášíme vám od lesku oproštěnou bídu týdne.
Vedro, bože, to je takový vedro. Tohle a vlastně žádná jiná myšlenka mi poslední týden běží hlavou. Ano, chápu. Čemu se divím? Je léto. Předpokládá se, že bude vedro, ale jako vážně? V tom, co se teď děje, nejde dělat nic. Nejde chodit do práce, nejde spát, nejde jíst, nejde pít káva, čaj, natož ani, nedej bože, víno. Nejde chodit oblečená a nejde chodit ani nahá. Vlastně nejde chodit vůbec. Nejde jít k vodě, nejde být v autě, v MHD. Nejde venčit psy, nejde krmit kočky ani rybičky. Už totiž i ty rybičky chcíply. Z vedra. Nejde chodit na rande a zároveň je kvůli vedru blbý rande rušit. Nejde být krásná a okouzlující a nejde ani se smíchem někomu vysvětlovat, že z toho vedra nějaký šarm těžko vykouzlíte. Nejde prostě totál ultra lautr nic.
Jde jenom ležet a koukat. Tupě koukat a čekat, až přijde půlnoc a to vedro pomine. Jenže ejhle, ono nepomine ani o půlnoci. Nepomine ani v jednu a už vůbec ne ve dvě. Vyčerpáním a se slzami v očích konečně usínáte ve tři ráno na lině, které stejně nechladí, aby vám v šest zazvonil budík a vy jste zjistili, že je pořád vedro. Abyste zjistili, že si dáte sprchu, která bude úplně k ničemu, protože vylezete z bytu a bude vám co? Vedro.
Nakonec se vzchopíte, vyvenčíte psa, nakrmíte kočku, pohřbíte rybičku a jdete do práce. Děláte všechny ty věci, který dělat nejdou a posloucháte ve zprávách, jak úplně tohle samý vedro bude do konce měsíce.
Smrt vedru!
Foto: Pixabay.com