Dohání vás muži k šílenství? Nás také. Vítejte v pravidelné měsíční rubrice Mužské nešvary, kde se s noblesou pokusíme prezentovat hlavní důvody toho, proč je občas lepší být nad věcí.
Muži jsou báječní. Jsou sví, nebojácní (jak kteří), nečitelní, rozkošní a bizarní. Nikdy neudělají to, co chceme a pokaždé řeknou něco špatně. Přesto je zbožňujeme a k životu potřebujeme. Na druhou stranu, nebyly bychom ženy, kdybychom je alespoň jednou denně nezatracovaly. Dnes je můžete proklínat společně se mnou. A za co, že? Za to, že nikdy neřeknou nic na rovinu. Nikdy.
Nedávno si mi kamarád stěžoval na dívku, která na něm mohla snad oči nechat, leč on zájem neměl. Na moje pobídnutí, ať s ní své pocity sdílí, se na mě vyděšeně podíval „Si se snad zbláznila! Přece jí neřeknu, že se mi nelíbí.“ Ne, ne, ne. On jí raději nebude odpovídat, nechá se zapírat, chytí mořskou nemoc a zlomí si nohu. A chudák dívka se bude týdny a týdny potácet v nejistotě.
Určitá potřeba ženu ochránit před vším zlým a ušetřit její city je sice úctyhodná, přec kontraproduktivní. Ano, jsme křehké kopretiny a ano, oceníme něžné zacházení, ale daleko více oceníme upřímnost. Vysvětlete to ovšem mužům. Záhadou však zůstává mužský cit pro rozlišování toho, co říct může a co nemůže. Respektive, co je bezpečná půda a co není. Nedávno jsem se například setkala s jedním, co mi neomaleně řekl, že mám špatně nalakované nehty na nohou. Hulvát jeden. Následující den jsem hodinu strávila snahou nalakovat si ty nehty pořádně. Když jsem znechuceně odhodila štěteček do rohu a raději se rozhodla vzít si tenisky, začala jsem přemýšlet o tom, kde se v mužích bere ta zvrácenost zapírat před námi životně důležité informace a naopak se s námi podělit o ty, které nikomu nic dobrého nepřinesou. Žena nechce slyšet, že má na stehnech celulitidu, ale chce slyšet, proč ji muž už třeba nemiluje.
My ženy chápeme, že občas reagujeme trochu přehnaně a máme tendence často brečet. Pokud jsme ale chytré, ve finále pochopíme, že pokud tam není chemie, nemůže tam být vztah. Stejně jako jednou pochopíme, proč nám muž přejel kočku, nezalil kytičky a snědl domácí masku na obličej, což ostatně patří mezi další věci, se kterými se s ženou muž opět nepodělí. Tyto věci totiž ženy dle mužů bolí. Tajemství, které však opačné pohlaví doteď nepochopilo, je to, že úplně stejně nás bolí, když si všimnete špatně oholených nohou či odrůstající barvy na vlasech. Rozdílem však zůstává fakt, že na tyhle věci nás není třeba upozorňovat. My to víme a trápí nás to celou dobu, co nemůžeme sjednat nápravu. Tyto věci vyčteme. Nevyčteme však, proč se občas muži chovají stupidně, nevychovaně a celkově tak nějak debilně.
Od nepaměti říkám mužům, ať se mnou v těchto věcech nejednají jako v rukavičkách. Možná se rozbrečím u dokumentu o velrybách, ale zvládnu pravdu. Poslechl mě však někdy kdokoli z nich? Ne, zato jsem však slyšela stovky výmluv. Úmrtí v rodině, střevní chřipka, vybitý telefon po celý týden, úžeh, rozbité auto a při nejlepším problém se závazky. Ale nikdy jsem ještě neslyšela, že nejsem ta pravá, že jsem jiná, než to, co chce a že mu nevyhovuji.
Jestli toto čte nějaký muž, pravděpodobně mu to stejně k ničemu nebude, ale já můžu za všechny ženy stále doufat, že alespoň vyklíčí kousek pochybnosti nad tím, zda to celou dobu vůbec dělal dobře.
Foto: Pixabay.com