Jako blesk z čístého nebe působil během posledního ročníku X Faktoru na Primě zpěvák a busker Lukáš Grüner. Ačkoliv není v České republice tolik známý, koncertoval již na pódiích klubů i na ulici v Belgii, Francii, Holandsku, Švýcarsku a dalších zemích západní Evropy. Jeho hlavní destinací je pak Německo. V příštích měsících hodlá koncertovat například na Thaj-Wanu, nebo v Severní Americe. Rozhovor s Lukášem Grünerem naleznete v článku.
1. Ahoj Lukáši, můžeš se nám představit kdo jsi a co děláš?
V mé občance stojí: Lukáš Grüner, Narozen 1988, berouňák. Teď se ovšem prezentuji jako „Mr.G“. K té změně mě vedl fakt, že většinou pracuji v zahraničí a mé pravé jméno občas přinášelo komplikace. A asi jsem zapomněl zmínit, že jsem muzikant, přesněji pouliční muzikant, neboli „busker“.
2. Zaznamenali jsme tě v X Factoru a Superstar, hraješ ještě v Čechách?
Musím se přiznat, že to doma dost zanedbávám, hraju tu opravdu jen příležitostně. Snažím se teď trávit co nejvíc času v zahraničí, kde to je přeci jen pro mě finančně výhodnější, obzvláště teď, když se letní počasí takhle vydařilo. Koncerty teď v ČR v podstatě vůbec nemám a v Praze jsem za poslední dva měsíce hrál jen dvakrát.
3. Která země je podle Tebe na hraní ta nejlepší?
Těžko se to posuzuje, všude, kde jsem zatím hrál to mělo své kouzlo. Ovšem musím přiznat, že jsem toho tolik ještě neprojel, avšak mám v plánu rozmnožit pomyslné zářezy na futrálu.
4. Jak se vlastně člověk jako ty, student DAMU, stane muzikantem?
Budu asi znít jako sto dalších lidí, ale už od dětství to byl můj sen. Jsem ale nesmělý a s nikým jsem se o tu myšlenku dlouhou dobu nepodělil. Asi jsem ani sám nikdy nevěřil tomu, že by se mi to někdy mohlo podařit. Vlastně ani v rané dospělosti jsem muziku neměl úplně v plánu, avšak shoda spousty okolností mě k tomu dovedla. Dalo by se říct že od té doby tak trochu věřím na osud. Vzal jsem to vpravdě oklikou přes adepta na povolání divadelního produkčního, kancelářského poskoka a hospodského. Teď už jen doufám, že tohle bude moje cílová stanice, co se týče formy obživy.
5. Měl tvůj úspěch v X Faktoru reálný dopad na Tvůj život?
Profesně ten dopad nebyl nic moc. Pravdou je že jsem se pár adolescentkám podepsal do památníčku a zpočátku se pár nabídek na koncerty a veřejné akce všeho druhu vynořilo, ale zájem opadl velmi brzy a tak jsem se pomalu zase vrátil do starých kolejí v podobě hraní na ulici. Asi až půl roku po soutěži jsem se spojil s jedním rodinným známým, který jem jak se říká z branže, a ten mě teď pase (dělá mu manažera pozn. redakce). Každopádně z hlediska osobnostního je to mnohem pestřejší. Podíval jsem se do kuchyně, kde se vaří pomíjivá sláva. Viděl jsem jak se na nablýskaný podnos aranžuje divákům iluze, která se od pravdy občas trochu vzdaluje, což člověku dost otevře oči a začne média vnímat trochu jinak. A samozřejmě mi to dalo spoustu zkušeností a zajímavých kontaktů. Viděl jsem jak pracují opravdoví profíci a snad se i něčemu dobrému přiučil. A asi se dá říct, že jsem tam nabral nějaké sebevědomí, že se třeba jednou před vystoupením přestanu cítit jako hovado.
6. A co ženské, ty na tvůj nevšední zevnějšek asi slyší,viď?
Na to se budeš muset zeptat jich 
. Já sám ani nevím, nemyslím si, že jsem ten typ, co přijde do hospody a ženské z něho omdlévají. Až se mi podaří shodit tu pneumatiku, co mám kolem pasu, možná se zas vítězně vrátím mezi průměr. Dá se říct, že bez kytary jsem nula, až teprv za ní schovám všechny nedostatky. Dokonce jsem si dlouho myslel, že jsem, co se týče vzhledu hluboko pod průměrem. V té době jsem se muzice ještě nevěnoval a snažil jsem tedy na sebe upoutávat pozornost všelijak jinak. Dělal jsem ze sebe kašpara, abych byl pro holky v kategorii „aspoň je zábavnej“ a snad to občas i zafungovalo, ale fronty se na mě rozhodně nestály.
7. No, takže máš přítelkyni?
Ačkoli jsem se tomu pár let vyhýbal, teď už přes půl roku mám. Hlavně od dob, kdy jsem se muzice začal věnovat naplno, jsem si nedokázal vztah představit. Důvodů bylo hned několik, ale zejména se jednalo o to, že jsem se děsil pocitu odpovědnosti za štěstí někoho druhého. Zejména proto, že kvůli obživě jsem značnou porci času pryč a ona by na mě de facto pořád jen čekala.
Náhoda tomu však chtěla, že mi pár mincí do futrálu hodila jedna bezva holka a já se na všechny moje obavy vykašlal a skočil do vztahu po hlavě. Ale rozhodně toho nelituju.
8. V redakci jsme se dozvěděli, že Tě letos čekají koncerty nejenom po Evropě, ale i měsíční turné na Tchaj-Wanu, jak jsi se k tomu dostal?
Budu tě teď muset trochu opravit, poňevadž turné bych tomu rozhodně neříkal. Primárně je to úplně normální dovolená. Jedu tam navštívit moje děvče a její rodinu a čirou náhodou se její bratr pár dní po mém příjezdu žení, tudíž jsem byl požádán, abych svatebčanům na párty po obřadu zahrál. Na to jsem obzvlášť zvědavý, protože samotný obřad má být hodně tradiční, tak úplně nevím, jak mě přítomní hosté přijmou. Trochu doufám že už budou mít něco vypito a nebudou si mě moc všímat. V pár klubech po Thaj-Wanu ale nějaký ten koncert odehrát plánuji.
9. Co tě nejvíc vlastně baví na buskingu a co ten pojem vlastně znamená?
Tak nejprve se pokusim vysvětlit, co je to busking: Busking se dá říkat jakékoliv živé umělecké performanci, která je prováděná na ulici a je publikem posléze nějak odměněna. Záměrně jsem nezmínil jen klasický způsob odměny v podobě drobných mincí hozených do futrálu, poněvadž v minulosti lidé dávali komediantům například jídlo, ručně vyrobené věci nebo květiny. Baví mě na tom samozřejmě to, že se mohu živit tím, co mě baví, naplňuje a dává mi pocit seberealizace, ale nejvíc mě na tom baví ta pestrá paleta lidí co mě v ten moment poslouchají. Když člověk hraje v klubu, většina lidí je tam za účelem zábavy, tudíž člověk jenž má na starost se o tu jejich zábavu postarat má určitou výchozí pozici. Na ulici je to ale úplně jiné! Každý, kdo se zastaví a poslouchá, má absolutně jiný příběh, než ten vedle něho – Od lidí, co jdou právě z práce, nebo naopak do ní, po lidi na nákupech, na rande, na večerním tahu. Je to bezva adrenalin, protože upoutat jejich pozornost je úplně jiný sport, než upoutat pozornost těch, co si přišli po práci zpříjemnit večer do klubu. Nikdo z těch náhodných kolemjdoucích absolutně neměl v plánu se na chvilku zastavit, zaposlouchat se a zapomenout na starosti, které každý den přináší. Taky je důležité přiznat, že takhle práce je bezvadně šitá pro egoisty, což já občas jsem a muzika pomáhá živení ega celkem slušně. Lhal bych, když bych tvrdil, že to dělám hlavně proto, abych lidi činil šťastnými. V tomto ohledu jsou moje pohnutky mnohem sobečtější, ale samozřejmě mě občas napadne, že je docela fajn, když někomu vyloudím na obličeji o něco lepší výraz, než se kterým přicházel. Primárně ale mám potřebu bavit sám sebe.
10. Kde tě můžeme v tomto roce spatřit v České republice?
Zatím nic nasmlouváno nemám, tudíž nejsem schopen říct, ale dokud to zas naši páni úředníci neokleští dalšími vyhláškami a omezeními ohledně buskingu v Praze, ještě si tam určitě párkrát moc rád zahraji. A pak už snad jen u nás v Berouně u Prchala na pivu a taky doufám, že se dostanu alespoň jednou na fotbal.